Jdi na obsah Jdi na menu
 


SMŮLA? NEMOHOUCNOST NEBO SNAD LAJDÁCTVÍ? V. CHVALOVICE - KŠELY 4:1 (3:0)

16. 9. 2013

Slova z titulku komentáře asi nejvýstižněji poukazují na průběh sobotního zápasu. Z počátku nic nenapovídalo situaci, která nás v následujících minutách potkala. Drželi jsme balón, domácím jsme ho moc nepouštěli a průběh prvních pár minut vypadal z naší strany velice nadějně. Propracovávali jsme se k brance soupeře, kombinační hrou a jediná kaňka na našem výkonu byla to, že naše převaha končila těsně před šestnáctkou domácích. Možná z vidiny toho, že máme převahu, jsme zapomínali na obranné úkoly. Bohužel jak to u nás již bývá pravidlem, hned z první akce jsme dostali gól. Situaci, která předcházela gólu, se dá říct lajdáctví. Na Petra Smolného jsem minimálně třikrát křičel, aby nekecal a držel si hráče, kdyby mě poslechl, gól bychom nedostali. Po autu domácích a tomto zaváhání Petra, který si nedržel svého útočníka, už Dušan neměl šanci ho dostihnout, 1:0. Opět jsem se pořádně nedotknul míče a už jsme prohrávali. Musíme být více zodpovědní v bránění. Po inkasovaném gólu jsme opět hráli hru z prvních minut, drželi jsme míč a snažili se o vyrovnání, ale naše snaha troskotala na nepřesných finálních přihrávkách a zbytečného neklidu v šancích. Po několika takových situacích opět udeřil soupeř, jeho brejkové situace byly smrtící. Kolem Petra Smolného se přehnal gólový střelec a přihrávkou do druhé vlny nabil na druhý gól. 2:0. Tady nám chyběla pomoc záložní řady, střílejícího hráče si měl někdo držet a ne ho nechat v tak nebezpečném místě samotného. Po tomto gólu jsme byli několik málo minut otřesení a asi jsme si už úplně přestali věřit, zmařených šancí přibývalo a naše sebevědomí šlo z hřiště. Situace se ještě zhoršila po dalším zakončeném brejku. Ve středu pole jsme přišli o míč, co naplat, že po faulu na Jirku Pazderce, ale říká se to už od žáků, pokud sudí nezapíská, hraje se dál. V tomto momentu hrál akorát Dušan, zbytek se na něj jen koukal. Dokonce i já, protože na lob kapitána domácích jsem nedosáhl, 3:0. Takto skončil i první poločas. My jsme drželi balón, domácí dávali góly. O poločase jsme si opět řekli pár slov, hlavně o proměňování šancí, ale hned po začátku druhého poločasu jsme mohli prohrávat o další gól. Trestuhodně necháme záložníka soupeře projít před tři hráče až před branku, no alespoň jsem si konečně mohl sáhnout na míč a něco chytit. Pak jsme se vrhli do útoku, v neproměněných šancích se střídal Jirka a Jarda, o všech se psát nedá, ale podle mě jich každý měl alespoň pět jistých. V naší snaze nás schladila asi nejhezčí situace soupeře, hráč číslo 8 napřáhl asi z 35 metrů a dělovkou otřenou o břevno vymetl všechny pavouky v rohu branky. Klobouk dolů před takovým gólem. My jsme se také konečně trefili, Martin Křivka se odhodlal ke střele a řekl bych, svou typickou křižnou střelou, snížil na 4:1. I s tímto stavem se dalo pořád něco dělat, ale to bychom museli proměňovat šance a ne je jen trestuhodně zahazovat. Chápu, že to není lehké, ale myslím si, že z takového počtu brankových příležitostí musíme nějaké góly dát a v sobotu jsme jich mohli dát tak 10 a soupeř by se neměl čemu divit. Jedna šance za všechny. Zleva převzal Jirka Parderec míč a křižnou přihrávkou našel úplně osamoceného Jardu Hampla, který stav tak 2 metry od brankové čáry, jasný gól, ale v tomto zápase jsme opravdu selhali a i tuto tutovku Jarda přestřelil. V sobotu ve Chvalovicích nebyl náš den a já doufám, že v sobotu proti Tismicím (16:30 hod) si to vynahradíme. Z takových to zápasů jsme všichni otrávení a naštvaní, ale za výsledky si můžeme sami. Chybí nám klid v zakončení, jistota vzadu a precizní bránění. Tak snad příští zápas se nám bude více dařit.           

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA